O koních a lidech II.
Etologie 9
O koních a lidech II.
Minule jsme uzavřeli stěžejní kapitoly z chování,které koně dostali do vínku,,od přírody“.(Náměty na detailnější pohledy vítám.)Seriál o etologii koní vstupuje do posledního tematického celku,jehož náplní bude soužití koní s člověkem.O vlivu lidí na chování koní jsme již hovořili v příslušných kapitolách,člověk v nich ovšem hrál většinou poněkud jednostrannou roli omezovatele osobních svobod.Od příště se na jemné nuance vzájemných vztahů a ovlivňování mezi koněm a člověkem přímo zaměříme.Dnešní ,,přelomový“díl skýtá prostor pro abstraktnější zamyšlení nad stavem poznání chování koní v Česku.
Po drastickém snížení počtu koní v naší republice v dobách reálného i nereálného socialismu v hloubi minulého století,kdy byl kůň pasován do role buržazního přežitku,brzdy evoluce strojů a likvidován jako součást stavovské hrdosti statkářů odmítajících podílet se na násilné kolektivizaci zemědělství,stavy koní v posledních destiletích opět rostou .Nedá se ovšem řící,že by stejně utěšěně rostlo i obecné povědomí o jejich chování a ,,duchovních“životních potřebách .Zatímco kůň zkvalitňuje život člověka na mnoha frontách,ať už jako nezbytný pracovní prostředek,sportovně-estetické náčiní,dárce krevního séra,učinná rehabilitační pomůcka či ,,pouhý“společník,o člověku bohužel totéž (zatím)s čistým svědomím říci nelze.V roli chovatele,jezdce,majitele či jiného,,uživatele“z pohledu vytvoření životního prostředí ohleduplného k potřebám svých koní z hlediska jejich chování přinejmenším často zaostává za svým možnostmi a stavem současného poznání.Úroveň vzdělanosti v oblasti koňského chování je obecně dosti nízká,a to i přes to,že podstatná část chovatelů a koňařské veřejnosti se snaží pro koně udělat to nejlepší o problematiku jejich chování se skutečně a odpovědně zajímá-trh s koňařskou literaturou se nehroutí,webové stránky se těší značné přízní čtenářů,zájem o jiné než klasické přístupy ke koni je obrovský.Příčiny zjevného nesouladu mezi ,,chtěním“poskytnout koním co nejohleduplnější životní podmínky a výsledkem tohoto úsilí vidím především v nedostatku kvalitních informací a naopak přebytku informací přinejmenším zavádějicích .
Informace a dezinformace
Informace o chování koní dostupné naší odborné veřejnosti v českém a slovenském jazyce jsou různé kvality a nezřídka biologii koně odporují.Na knižním trhu,v časopisech i na webu vychází spousta seriózně se tvářicích bajek a pohádek,které čtenář nezatížený rozšířenou výukou moderní biologie literatury .Záplavě balastních informací se pochopitelně nevyhnou ani vyspělejší trhy zahraniční (USA,Velká Británie,Německo).V množství informací se ovšem dají vystopovat jistá poznávací znamení ,podle kterých lze daný pramen zařadit spíše mezi,,literaturu faktu“než mezi poezií amaterských pozorovatelů či růžovou knihovnu pro nadšené nezletilce.Takovými znaky kvality mohou být renomé vydavatele ,kariéra a zásluhy autora,či kritické (příznivé i zahrnující)ohlasy odborníků.V našem mladém svoodném světě tato vodítka kvality zatím ještě dostatečně nefungují.Neoplýváme právě domácími autoritami opřít o vlastní úspěšnoou kariéru (v oblasti chování koní bohužel nemáme odborníka,který by byl platnou součastí světového výzkumu a publikovat své výsledky ve významných vědeckých časopisech).
Nemáme ani popularizátory,kteří by brousili literaturou cíleně zpřístupňovali širší veřejnosti výsledky důležitých prací svých zahraničních kolegů,jak je běžné v jiných oborech (např.v lékařství ,genetice či fyzice).Právě z nedostatku osobnosti v naší koňské etologii pramení moje osobní smělost psát a přednášet o chování koní,přestože se má vlastní vědecká kariéra klube z plínek a zaobírá se především jinými kopytníky.Základní vědecká průprava v oboru mi však přinesla přístup k informacím,kontakt se světovou vědeckou špičkou a primární teoretickometodologický návod,jak informace číst.Ráda bych zdůraznila ,že se nechci dotknout ani čtenářů pídících se po informacích a blahu svých koní ,ani urazit autory nečetných článků a knih o etologii koní v zemích naší bývalé národní federace.mým cílem je přivést jak čtenáře a posluchače,tak,,producenty“ k zamyšlení ,jak situaci zlepšit.Osobně vidím cestu v pečlivějším výběru literaturyx překládané pro odbornou věřejnost,zahrnutí kvalitě vyučovaného předmětu obecné etologie a etologie koní do výuky učnů a studentů(například Česká zemědělská univerzita vyšla zájemcům o studium chovu koní vstříc a rozšířila nabídku studijních programů o speciální obor zahrnující i etologii a v kvalitní péči o schopné vědecké dorostence (s pobytem na odborných pracovištích,nelépe těch špičkových zahraničních).Přínosná by byla jisté i užší spolupráce zootechnických fakult s přirodovědnými a biologickými.V dostupné literatuře a ve výuce není vždy patrné,že uvážování biologů(mezi které hipologové bezesporu patří)se nedávno podstatně změnilo,a to od přístupu popisného k vidění každého projevu jedince v širších souvislostech.Počínaje zhruba sedmdesátými lety minulého století přistupují biologové k živočichům jako jedincům zasazeným do určitého přírodního a sociálního prostředí,schopným vlastního rozhodování na základě ,,úvah“o výhodnosti či nevhodnosti určitého chování v tomto prostředí.Živočichové (a stále častěji i rostliny) již nejsou brání jen jako naprogramované stroje a soubory instiktů bez emoční výbavy,ale jako samostatné ,,bytosti“řešící běžné i vyjímečné situace vyplývající ze soužití v určitém sociálním uskupení a proměnlivých podmínkách ,které jsou schopny cítit i ,,vyšší“emoce než je bolestnebo strach z dravců.Spolu s rozvojem zobecňujících teorií o chování ve světle nového pojetí biologie se rozvíjela a rozvíjí i ,,věda pro praxi“(tzv.aplikovaná etologie),tedy hledání oboustranně přijatelných způsobů,jak vyhovět potřebám koní v podmínkách chovů.Rovněž výsledky slibně se rozvíjejícího celosvětového aplikovaného výzkumu chování a ohleduplných životních podmínek koní v chovech do našich luhů a hájů prakticky neprosakují.
Tradiční emoce
Etologie a příbuzné vědy patří mezi obory ,kterým má podvědomě tendeci rozumět každý.Etologie je však vědy jako každá jiná,a bez metodolicky korektních pozorování,experimentů a vyhodnocení dat k obecnějším závěrům dojít nelze (tím nesnižuji umění ,,celoživotních praktiků“zacházet s koňmi a rozumět jejich potřebám).Velmi časté je mylné promítání vlastního chování a duševních pochodů do chování a pocitu zvířat,zejména psu a právě koní.To bývá zdrojem traumat a poškození chování zejména u milovaných domácích mazlíčků,často tlačených do role živých plyšových hraček s lidským chováním a emocemi.Můžeme vidět psy vegetariánských majitelů zoufale žebrající u kolemjdoucích kus buřtu nebo koně neschopné dorozumět se s příslušníky vlastního druhu.Nezanedbatelnou roli v neutěšěných znalostech koňského chování v Česku hraje i náš národní smysl pro uctívání tradic a ,,stavovská paličatost“.Obdobně jako u podobně úzce zaměřených skupin lidí,jako jsou myslivci nebo majitelé psů ,vykazující i koňáci jistý skon dodržovat odedávna užívané postupy a neplýtvají příliš ochotou a trpělivostí naslouchat štouralům,kteří jejich léty prověřené metody zpochybňují a nabízejí vhodnější řešení.Etologie má v lámání tradic těžší pozici než například výživa,jejíž vliv lze změřit a dokázat přírůstkem nebo výkonem Spokojenost koní zatím bohuel takto jasně změřit neumíme.Nelze si nevšimnout společného rysu všech výše zmiňovaných lidských komunit-přítomnosti silných emocí.Přebije-li původně žádoucí a chvályhodný zápal pro věc suchou a věcnou argumentaci,přechází diskuse na úroveň hádky trhovců,kdy na sebe od sousedních stánků hystericky halekají babka se zeleninou a dědek s uzenkami,aniž by poslouchali,co kříčí ten druhý.A aniž by zaznamenali přikrčený dav,loučící se s vidinou uzenky obložené zeleninou.Pro praktické příklady takové emocionální smrště mohou zájemci sáhnout na webové stránky jezdectvi.cz,nalistují-li diskusi čtenářů pod nějakým kontroverznějším článkem .Doufám, že tato úvaha nával emocí u čtenářu nevyvolá.Měla pouze připomenout,že přijímané informace je dobré třídit a naslouchat bývá často lepší než jen bezhlavě bránit přesvědčení.A byla také jakousi dělostřeleckou přípravou-nevadí,pokud s informacemi,které v příštích článcích o zahcázení lidí s koňmi přijdou,nebudete souhlasit.Při pohledu na svého koně se nad nimi můžete ,,jen“ zamyslet.
Autor:JitkaBartošová -Víchová ( bartosova.jitka@vuzv.cz)
VÚŽV Uhříněves (Mze 0002701402)
Psala:Taťána Černá
Zdroj:Jezdectví
