Chování koní
Chování koní
Agresivita a vzájemné měření sil
Koně se mohou poměřovat různými způsoby a ve stádu bývají vidět útoky,honičky či kopání po sobě.Uši jsou přilepené k hlavě,oko je stočené tak,až je vidět bělmo,kůň mít vyceněné zuby-pak většinou útok v podobě kousnutí,chňapnutí a kopnutí.Nejde však ani tak o agresivní chování,jako o vymezení a udržování místa ve stádě a vzájemných vztahů dominantnosti a podřízenosti mezi jednotlivým koňmi.V sociálně ustáleném stádě,ve kterém spolu koně žijí delší dobu a dobře se znají,stačí k poměřování vzájemných sil většinou jen hrozby.K vážným soubojům může dojít při seznamování neznámých koní a mezi hřebci v boji o klisny,člověka koně napadají zřídka.Někdy koně zaútočí ,jsou-li zahnáni do úzkých.Pokud je opravdu kůň agresivní,vězí za jeho chováním obvykle člověk ,který ho zkazil,zachovat se vůči němu nevhodně nebo dostatečně nedbal jeho předchozích upozornění.
Bojové hry
V přírodě dochází mezi hřebci k vážným soubojům o klisny a vítěz je pak pánem nad stádem.Divocí hřeci se pokoušejí vzájemně si prokousnout šlachy a znemožnit tak sokovi pohyb,útočí i na hrdlo a popřípadě na břicho.Stavějí se na zadní ,útočí předními končetinami a zuby(u hřebců špičáky),vyhazují po sobě zadníma nohama.U hříbat jde ovšem jen o hravén souboje,jsou projevem radosti a slouží k přípravě na budoucí boje vážné.
Odpočinek
Kůň odpočívá vleže nebo vestoje.Vestoje má při odpočinku obvykle povolenou jednu zadní nohu,tou se o zem opírá pouze předním okrajem kopyta a čas od času si přešlápne.Oči má přivřené,uši uvolněné a mírně zakloněné dozadu,dolní pysk bývá povolený.Neměli bychom odpočívající koně rušit,v případě nutnosti jej oslovíme a upozoníme na sebe,aby se nelekl.
Vzájemná péče o srst (tzv.grooming)
Vzájemné drbání je mezi koňmi velmi časté.Původní funkcí tohoto chování byla péče o srst vmístech,kam si kůň sám nedosáhne(např.hřeben krku a oblast kohoutku,plece a horní linie hřbetu).Postupem času se z něj stala společenská událost-přátelský projev smíru,sympatií či náklonnosti spojený s praktickou údržbou srsti.Při této činnosti stojí koně protisměrně a lehce si pomocí řezáků hryžou srst.Mají tak navíc dobrý přehled o všem ,co se děje v jejich okolí.Někdy se může stát,že při čištění vás začne hříbě nebo i dospělý kůň jemně ,,drbat“také -netrestejte ho,jen vám tak projevuje sympatie.Podrbání koně na kohoutku je pro něj velice vítaná oděma,mnohem přijemnější ,než například obvyklé polácání po krku.
Flémování neboli navětřování
Vyskytuje se zejména u hřebců,kteří zkoumají pachy(hlavně)řijných klisen pomocí tzv.vomeronasálního nebo také Jacobsonova orgánu,což je sliznice s chuťovými žlázkami v tenké spojce mezi dutinou nosní a ústní.Koně vysoko zdvihnou hlavu,ohrnou horní pysk a flémují-navětřují pach.Stejně se chovají i mnohé klisny po porodu hříběte,kdy flémováním,,nasávají“vůni svého hříběte,a tak si ho zapamatovávají.Čas od času se flémování objevuje i u jiných kategorií koní,jeho funkce však není zcela jasná.
Mletí hubou
U malých hříbat,která se dostanou do kontaktu s dospělými jedinci (např.ve stádě)lze vypozorovat nápadné klapání a mletí hubou na prázdno.,,Velkému“koni tak dávají najevo podřízenost a ,,prosí ho“,aby jim neubližoval.
Očichávání
Čich je velmi důležitým smyslem koní,pomocí něj se vzájemně poznávají i dorozumívají.Také nový člen stáda bývá nejprve očichán ostatními koňmi-nejprve se dotýkají nosy,poté na hříbetě a u kořene ocasu.Při seznamování koně s nezvyklou nebo novou výstrojí se vyplatí nechat koni vše očichat a ,,prozkoumat“.
Ržání a řehtání
Rejstřík hlasových projevů u koní velmi bohatý.Tyto projevy však u koní nejsou až tak časté, v divočině museli být nenápadní a příliš na sebe neupozorňovat šelmy.Obvykle tlumeným řehtáním přivolává své hříbě klisna,hřebec se ozývá hlasitým řehtáním,slyší-li klisny nebo jiné koně.Delší ržání(,,ryčení“)bývá projevem úzkostí nebo bolesti.
Pozornost
Koně něco zaujalo,soustředěně se dívá,uši jsou napřímeny.Pokud se dotyčný objekt pohybuje,sleduje ho pohybem očí nebo uší.V určitých případech:každé ucho může směřovat jiným směrem,například u parkurových koní před překážkou:jedno ucho směřuje dopředu směrem ke skoku,druhé dozadu k jezdci a jeho pobídce.
Zívání
I koně umějí zívat-často zívají při odpočinku vleže,někdy zívá hřebec po vyvrcholení milostných hrátek s klisnou.Zívání může být také příznakem otravy nebo jiného závažného onemocnění,přesný význam tohoto chování dosud není znám.
Zdroj:časopis Jezdectví
