Koně kolem nás

ETOLOGIE

Jak si hrají koně s koňmi

Jedno z minulých Jezdectví bylo věnováno hrám,které člověk při pohledu na své koňské souputníky vymyslel k povyražení svému .Co na to koně?Řada z nich přinejmenším budí zdání,že i oni některé z těchto radovánek vskutku za hru považují.Je ovšem třeba mít na paměti,že skutečným herním partnerem bývá vesměs zase člověk,nikoli kůň.Tvůrcem,vyzyvatelem a řídícím jedincem her je téměř bezvýhradně člověk,a kůň nemívá možnost projevit se více než jako živé sportovní či estetické náčiní.Zapomeňme na chvíli na lidské představy o hře a pojďme si hrát jako koně.....

Začněme tradičně teorií.Čas od času se na světovém kolbišti biologických věd vyskytne článek či kniha hledající odpověď na otázky,proč a jak se něco jako hravé chování nejenže vůbec připletlo přírodnímu výběru do cesty,ale ,,oslovilo jej“natolik,že je dodnes nedílnou součástí repertoáru chování nepřeberného množství zejména savčích druhů.Nenajdeme snad v živočišné říši jiné chování,tak četně a rozmanitě zastoupené,které jedinci očividně nepřináší přímý,,materiální“užitek.Ať se hravé chování vzalo,kde se vzalo,hrající si jedinci v dlouhodobém měřítku zjevně lépe přežívají a reprodukčně prospívají.O evoluční úspěšnosti hry tedy není pochyb,byť otázka,k čemu hra slouží,na svou přesvědčivou zobecňující odpověď stále čeká.Nezměrná bohatost a proměnlivost hravých projevů mezi druhy,jedinci i během života jedinců naznačuje různý specifický význam hry pro příslušníky jednotlivých živočišných druhů v různém věku,případně různého pohlaví.Herní projevy mají na druhou stranu mezidruhově nápadně mnoho společných rysů,proto různí autoři nabídli řadu obecných hypotéz o ,,smyslu hry“.K tradičním vysvětlením,jako je trénink pohybových dovedností,odhadování vlastních schopností a možností nebo metamorfóza-přetváření,,dětského“ chování mláďat na chování ,,dospělého“,přibylo nedávno další, ,,trénink nečekaného“(Špinka a kol.,Q.Rev.Biol.2001).Podle této teorie si mláďata při hře nacvičují ,jak se zachovat v náhlých a neobvyklých situacích,do kterých se někdy v budoucnu mohou dostat a ze kterých by nemusela vyváznout se zdravou kůži.Neznamená to,že by například kuře trénovalo útěk či vyjednávání v situaci,až se na ně v letním parnu při snášení vejce zřítí kurník,nebo se v záchvatu náměsíčnosti zatoulá do kurního hnízda.Mláďata se bezpečnou hrou učí mnohem obecnějším dovednostem-jak se emocionálně vyrovnat s okamžikem překvapení ,náhlou ztrátou sebekontroly a změnou podmínek,jak rychle zareagovat na nepředvídatelné podněty (napadení protivníkem,predátorem,či jiné ohrožení),jak se vypořádat s momentálním nevýhodným postavením těla ,ztrátou rovnováhy ,orientace či dalších informací o světě a situaci,jak reagovat na změnu chování protivníka či predátora apod.Zjednodušeně řečeno,učí se umění nezpanikařit a improvizovat,aby přežila v situacích ,kdy je v lidském měřítku infarkt či nervové zhroucení považováno za odpovídající formu odezvy organismu.

Hra na definice...

Procházka vědeckou literaturou o hravém chování vyvolává dojem,že jednotlivé hypotézy o funkci hry se vzájemně nevylučují,a jakákoli další jen trochu logická bude nejspíš rovněž pravdivá.Vědcům jako by se v tomto případě nedostávalo hravosti a nadhledu,možná proto rozvernost a barevnost hravého chování stále úspěšně brání byť jen zpacifikovat hru do kýžených mantinelů suché vědecké definice.Máme-li přeci jen hru uchopit do jednoho odstavce,napišme ,že hra je příjemný a zřejmě i efektivní způsob přípravy mláďat na budoucí život,vyznačující se následujícími ,,příznaky“:hra bývá nabitá emocemi-vzrušující a napínavá,díky směsicí překvapení,nebezpečí,nejistoty,nedůvěry,odvahy ,sebedůvěry a dalších ingrediencí;vzdor tomu je uvolněná,neboť je plně v ,,rukou“hrajícího si jedince a odehrává se v bezpečném a známém prostředí,,domova“a rodičovského dohledu;hra je aktérovi příjemná;v době,kdy se i filosofové smiřují s tím,že zvířata pociťují více emocí než bolest a strach,můžeme bez ostychu napsat,že hra přináší uspokojivé pocity radosti a zábavy nejen hrajícím si lidem.Nejspíš právě prostá radost ze hry a dobrá nálada jsou oním přímým nemateriálním (a těžko měřitelným)užitkem a odměnou za ,,prohranou“energii.Hra není jen důležitou součástí život mláďat ,je i vítaným zpestřením života dospělých.Zvířata si hrají téměř kdykoli se jim naskytne příležitost .V těžkých přírodních a životních podmínkách hry výrazně ubývá.Hra není životně nezbytným chováním jako třeba dýchání nebo příjem potravy,ovšem jjeí nedostatek obvykle doprovází horší kvalitu a úspěšnost života .Nízká frekvence či absence hry je obecně příjímáme jako indikátor nevýhodných a chudých podmínek umělých chovů.

Halí belí,hříbata v zelí...

Podorbný popis herních projevů hříbat by podstatně přesáhl rozsah tohoto článku.Například Sue McDonnellová mu ve svém atlase chování koní věnuje 57 z 350 stran textu a obrázků(A Practical Field Guide to Horse Behavior,vyd.The Blood-Horse ,In.2003),více prostoru patří jen vzájemným interakcím mezi hřebci.Hravým čtenářům vřelé doporučuji porovnat,jak se jejich vlastní pozorování a terminologie,tedy ono různé oždibování,oňuchávání,ohryzávání třepání s předměty,pohazování hlavou ,končetinami či tělem,vzpínání ,tajtrdlíkování,honění či škádlení a oťukávání jiných hříbat nebo člověka a nespočet dalších shodují například právě s touto knihou(po jazykové stránce zatím stále jen jako lekce angličtiny).Hříbata si hrají již v prvních hodinách života.Přestože jednotliví autoři tíhnou k vlastnímu členění hry a nazývání těchto celků různými jmény,obvykle příliš nevybočují z členění na hrypohybové nebo s předmětem,a podle počtu účastníků na solitérní (hříbě si hraje samo)a sociální (vzájemná hra dvou i více koní).Tyto kategorie se mohou vzájemně prolínat.Společenské hry mohou být kontaktní i nekontaktní,a to jak pohybové(honičky,hravé souboje),tak s předmětem (vložte do ohrady s hříbaty nebo dorostenci libovolný bezpečný předmět a uvidíte).Ve hře hříbat lze spatřit předobraz prakticky jakéhokoli chování v dospělosti(potravního,sociálního,sexuálního atd.).

V prvních dnech života si hříbě hraje téměř výhradně s matkou,která trpělivě a více méně pasivně snáší různé oždibování hřívy či ocasu a zpočátku nepříliš šetrné okusování či okopávání nejrůznějších částí těla.Matka hříbě učí důležitému společenskému chování-tzv.groomingu(vzájemné péči o srst).Dochází k tomu zhruba po druhém týdnu života,když hříbě dostatečně zjemní svůj přístup k matce jako hračce (McGreevy:Equine Behavior:A Guide for Veterinarians and Equine Scientists,vyd.Saunders-Elsevier 2004).Pohybové hry ,,s vlastním tělem“se objevují prakticky ve chvíli ,kdy se hříbě postaví na nohy.Hry s matkou a solitérní pohybové hry jsou typické pro první týdny života hříběte.Četnost těchto her s přibývajícím věkem a dovednostmi hříběte klesá,zhruba v jednom měsíci věku přebírá štafetu důležitosti hra s vrstevníky a dorostenci v rodné skupině (Tylerová,Anim.Behav.Monogr.1972).Hříbata velmi často vytvářejí přátelské svazky s jiným hříbětem.V těchto párech (vyjímečně trojicích ) se odehrává většina hry a groomingu.Páry mohou tvořit jak hříbata stejného,tak různého pohlaví.Četnost hry se většinou u klisniček a hřbečků neliší,jen repertoár bývá odlišný.Klisničky se nej častěji oddávají pohybovým hrám a groomingu.Hřebečci se častěji než malé dámy věnují hravým soubojům a tzv.pokládání (naskakování na jiná hříbata,matky,případně další klisny,ne nepodobné vzeskokům dospělých hřebců na klisny za účelem rozmnožování).Hravé souboje mohou z pohledu člověka vypadat nebezpečně ,zřídkakdy při nich však dojde ke zranění,obdobně jako u jiných her.Rozlišit hravé souboje od těch vážně míněných lze podle kontextu (boj dospělých řebců v přítomnosti klisen s pravděpodobností hraničící s jistotou hrou nebude) i ,,technického provedení“-skutečné soubojejsou rychlejší,tvrdší ,uši soupeřů jsou položeny vzad a přitisknuté k šijí.Hra,,s předmětem“zahrnuje nepřeberné množství velmi nápadité manipulace a pohazování s klacíky,kameny,trávou,novobě i částmi stájového zařízení nebo předměty osobního vlastnictví lidí-příklady jistě doplní laskavý čtenář snadno sám.Můj žebříček nejvděčnějších hříběcích,,hraček“vedou pláštěnka do deště a osoby pozorovatelů hříběcího chování.Ovlivnila hravé chování koní domestikace a omezení životních podmínek?Jak si hrát s koňmi?Může být vztah mezi člověkem a koněm založen na hře a přátelství?Jak na hře postavit výuku koně pracovním dovednostem?K těmto a dalším otázkám se vrátíme v některém z následujících článků.Příště zahájíme poslední velký celek v chování koní,týkající se vztahu lidí a koní,pracovní ho využití koní a jejich welfare(životní pohody v chovech).

Zdroj:časopis Jezdectví